1. víkendová akce "zmrznout-nezmrznout"

Co s načatým víkendem, napadne nás takhle jednou v sobotu ráno..."chtěli jsme se jít vykoupat do toho moře", říkám na to. V tu chvíli se oba s Michalem podíváme z okna a naježí se nám husí kůže. Ale což, už bude jen hůř a větší zima. A tak sraz kolem desáté ráno, ručník s sebou. Vezmeme ještě nadšeného francouzského kamaráda Yanna (čte se po česku Jan, narodil se totiž v Polsku). A tak mi tři, zmrzlí středoevropané, vyrážíme na křížovou výpravu. Z centra města to vezmeme pěšky, abychom se alespoň kapánek zahřáli. Kousek před pobřežím (už je cítit slaný vzduch) procházíme krásným udržovaným parkem a lesem...po levé straně kamenná zeď...co to asi je? Aha, za pár desítek metrů se to dozvídáme...krematorium, a témeř na pláži...alespoň to s námi nebudou mít daleko, tam už nás zahřejí.



První pohled...



Tak hurá z bund a svetrů...ale moc se nám nechce



A zvláště jižanovi Yannovi se nechce...


A to byste nevěřili, jak se pak do šatů obléká zpátky rychle... Když je po všem, razíme si to po pláži zpět do centra. Následuje pár fotografií skutečné Helsinské chlouby, tedy Tuomiokirkko (Luteránské katedrály), která je pro místní mám pocit něco jako naše Svatovítská katedrála (také se stavila několik století). Každopádně je to dominanta města, zvláště pokud připlouváte po moři. Pod ní je v cihlové kryptě krásná kavárna (ale kde v Helsinkách také není kavárna, že?)



Tak toto není výjev z Pána Prstenu, jak se nad Bílou věží stahují mračna zla...jen Tuomiokirkko. Schodiště před katedrálou je oblíbeným místem schůzek, pikniků, randění...



...ale třeba i předvolebních mítinků :-)



Trochu detailů pro milovníky architektury...



Ještě jeden...



A co je to tady? Že by nějaká moderní střecha? Ale ne, to zas jen přijel trajekt do přístavu...je to trochu takový medvěd...



A tváří v tvář Luteránské katedrále stojí Uspenská...je tedy na ostrově Katajanokka, raději oddělena, protože jak již mnozí z vás poznali, přesto že byla dostavěna témeř ve stejném desetiletí jako Luteránská, je to ruský pravoslavný kostel byzantsko-slovanského slohu. I vnitřek tomu odpovídá, bohatá výzdoba, desítky ikon, soch a zlata kontrastují s téměř holými stěnami Tuomiokirkka, které dělá čest svému luteránskému původu (vzpomeňme na české husitství).

A tímto vyprávěním bych rád ukončil své "pravidelné" zápisky ze Suomi, které jsem psal stylem den po dni, je to z části tím, že (jak jste si určitě ráčili povšimnouti) jsem více jak týden pozadu, ale nejvíce tím, že další dny jsou již poněkud jednotvárnější, od pondělí po tomto víkendu jsem začal intenzivně pracovat na svém výzkumném projektu (oficálně tomu tedy říkají Master Thesis (= diplomová práce), ale podezřívám je z toho, že mě tu chtějí tím projektem uvrtat na postgraduální studium). Takže jsem v podstatě od rána do večera ve škole v laboratoři a na cesty a poznávání mi zbývá čím dál tím méně času. Ale nevěšte hlavu, chci vám naopak začít psát mé postřehy o životě a lidech tady (už jsem si pár "obrázků" za tu dobu tady udělal), takže se můžete těšit na povídání o finských vlastnostech, jejich zvláštnímu vztahu k alkoholu, o architektuře v krásných Helsinkách, o Češích žijících v Suomi, se kterými se potkávám čím dál častěji (mají tu svůj krajanský spolek), proč jsou všude v Helsinkách občas k vidění obrněné transportéry a spousty vojáků, proč jezdí motorky po chodnících
i třeba o drzých veverkách, které jsou tu úplně všude a není problém si ji skoro pohladit... A také se těšte na reportáž ze Stockholmu, kam se pojedu podívat v říjnu a ze severního Laponska, kam se mi snad podaří dostat v prosinci... :-)