Tak po krátké odmlce jsem opět tady. Co napsat o středě? Asi především to, že to byl počátek konce...tedy začalo PRŠET. A od té doby prší vydatně až do pátku. Do školy už trefím sám, dopoledne vyplní přednášky o knihovnách, počítačových sítích, studentských kartách a kulturních odlišnostech finské kultury, o té vám budu vyprávět postupně, jak si to vše ověřuji. Skvělá zpráva je, že jsem byl z 500 studentů vybrán mezi 60, kteří pojedou odpoledne na organizovanou sightseeing tour po městě (vyhlídkovou jízdu). Na oběd vyzkoušíme UniCafé ve vedlejší budově právnické fakulty, je tam menší fronta... Fronta je vůbec jeden z typických úkazů tady v Suomi, první tři dny tady stojíme ve frontě úplně všude, na úřadech, v kancelářích, ve frontě na večírek...asi Helsinky nepočítali s takovým přílivem cizinců najednou... Po obědě ještě kávička na terase ve druhém patře nad hlavami všech hladových ve frontě, co přišli již později než my.
Odpolední bloček přednášek nebyl až tak úplně zajímavý, až na přednášku o sportu, kde s námi sympatická nasportovaná slečna provedla v těch 500 lidech v posluchárně rozcvičku, prý že vypadáme ospale. Ve dvě hodiny p.m. se srážíme s naším severským vůdcem, ukazuje nám knihovnu (tedy všechna čest), urobíme další pokus o návštěvu ubytovací kanceláře (opět neúspěšný) a malou procházku po městě, abychom se neztratili alespoň v úplném centru.
V 17:00 už stepuju na velkém náměstí nad univerzitou, kde na nás mají čekat autobusy na vyhlídkovou jízdu. Snažím se být tentokráte přesný a daří se mi. Díky tomu ulovím v autobuse fajn místo, nasadím sluchátka a vybírám mezi 10 jazyky, co nám nabízejí...je to hodně zvláštní, ale čeština tam prostě není, chvíli váhám co ruština (že bych si osvěžil, co si pamatuju z Uzbekistánu), ale nakonec to vyhraje angličtina. Bohužel se opět rozprší, a tak sice zajímavá cesta, ale fotit se moc nedá...alespoň jsem získal tipy, kam se zajdu podívat sám, až bude lépe. Navštívíme též podzemní kostel ve skále (ale nevypadá jako ten ve Svatém Janu v Čechách, je kapánek modernější), nejslavnější a nejfotogeničtější místo Helsinek - Sibeliův monument, přístav a tak dále, bez fotek vám to asi stejně nic neřekne.
Večer už jen malá večeře a hurá na kutě, další nabitý den za mnou...
Dnes vám ještě poskytnu nějaké obrázky svého pokoje, který jsem se snažil tak trochu odstudenit, odbílit...abyste taky neřekli, že jsem na vás multimediálně skoupý...
Odpolední bloček přednášek nebyl až tak úplně zajímavý, až na přednášku o sportu, kde s námi sympatická nasportovaná slečna provedla v těch 500 lidech v posluchárně rozcvičku, prý že vypadáme ospale. Ve dvě hodiny p.m. se srážíme s naším severským vůdcem, ukazuje nám knihovnu (tedy všechna čest), urobíme další pokus o návštěvu ubytovací kanceláře (opět neúspěšný) a malou procházku po městě, abychom se neztratili alespoň v úplném centru.
V 17:00 už stepuju na velkém náměstí nad univerzitou, kde na nás mají čekat autobusy na vyhlídkovou jízdu. Snažím se být tentokráte přesný a daří se mi. Díky tomu ulovím v autobuse fajn místo, nasadím sluchátka a vybírám mezi 10 jazyky, co nám nabízejí...je to hodně zvláštní, ale čeština tam prostě není, chvíli váhám co ruština (že bych si osvěžil, co si pamatuju z Uzbekistánu), ale nakonec to vyhraje angličtina. Bohužel se opět rozprší, a tak sice zajímavá cesta, ale fotit se moc nedá...alespoň jsem získal tipy, kam se zajdu podívat sám, až bude lépe. Navštívíme též podzemní kostel ve skále (ale nevypadá jako ten ve Svatém Janu v Čechách, je kapánek modernější), nejslavnější a nejfotogeničtější místo Helsinek - Sibeliův monument, přístav a tak dále, bez fotek vám to asi stejně nic neřekne.
Večer už jen malá večeře a hurá na kutě, další nabitý den za mnou...
Dnes vám ještě poskytnu nějaké obrázky svého pokoje, který jsem se snažil tak trochu odstudenit, odbílit...abyste taky neřekli, že jsem na vás multimediálně skoupý...
Toť můj skromný příbytek, když náhodou vysvitne slunko...
Malá, útulná, plně postačující kuchyňka, o které se mi ani nesnilo...lednička, trouba, rychlovarná konvice...co víc si přát?
Malý pokus zamaskovat holé bílé stěny a přenést do této severské tajgy kousek středoevropského domova...
1 komentář:
Tak tomu říkám kolej :)
Okomentovat